Náš Štědrý den 2010 v Grónsku

Náš Štědrý den 2010 v Grónsku.

...Juullimi !...Juullimi!   -  ...Vánoce!...Vánoce!

Prodchnuti vánoční atmosférou z Kodaňského Nyhavnu, naší tradiční  tranzitní zastávky,  druhý den ráno  stojíme  v dlouhé frontě před přepážkou  check in Air Greenland , kde s obvyklým napětím  očekáváme verdikt o překročení povolené váhy našich  zavazadel   na palubu i pod palubou  červeně natřeného letadla  s velkými bílými puntíky, Airbusu 330 - 200. Jako vždy "máme přes váhu" , tedy naše zavazadla a trochu se přiznám, že i já, mírně! Ty vánoční dárky pro přátele nám opravdu přicházejí draho! Ale  i to naše zimní oblečení  do té pravé polární noci není lehké. Hlavně boty.

Ale nervozita a mírné rozčilení z předletového chaosu se na palubě mění v úsměvy, pozdravy a  ústa většiny cestujících se pohybují pozdravem: Juullimi!...Juullimi!..
To je v grónštině, chcete-li v inuitštině, ale ještě lépe v eskymáčtině : Hezké Vánoce! V grónštině proto, že většina pasažerů ledadla jsou gróňané, jenom my, skoro jako exoti letíme opět  prožít vánoční svátky do hluboké polární noci a přivítat třeba pod klenbou polární záře další Nový rok.

Mohutným tubusem vstupujeme na palubu. Odlet je stanoven na nám známý čas 9.15 h. Ale ouha! Oknem vidíme na letadle mohutnou námrazu z předešlé noci, kdy hustě sněžilo a do toho pršelo.  Ve vleku silného traktoru pojíždíme do řady letadel na "odlednění". Žlutá břečka něco jako glykosolu pokrývá celou půlhodinu trup a motory "velkého ptáka" Konečně  letadlo  se může vlastní silou postavit  na startovací dráhu. Ale máme pořádné zpoždění. Jednou  je to islandská sopka, nyní neobvyklý nános sněhu a ledu.

Vzdalující se břehy Norska s pohledy na ledovce vystřídá monotónní pohled  na silnou  a neprůhlednou vrstvu mraků.V poledne nad mraky svítí slunce, to se ale  záhy s přibývající zeměpisnou šířkou směrem k severu  ztrácí v modrošeru polární noci.

Na displeji  se nám ukazuje poloha  za Faeorskými ostrovy, blížíme se k Islandu. Z klidného  letu  najednou k překvapení všech  přichází silná turbulence. Najednou? Proč?  Přední dveře pilotní kabiny se  mírně pootvírají a z reproduktoru se ozývá hlas kapitána. "Nebojte se! Ale stala se mimořádná věc: Na palubu našeho letadla  vstoupil poprvé v letošním roce "Jullemand  - Juuslip Inua !  Vánoční muž!" A skutečně: ze dveří pilotní kabiny vstupuje  urostlý Vánoční muž.  S dlouhými bílými vousy, červeném kabátci a s pověstnou čapkou. V ruce koš , plný sladkostí, mezi nimi se krčí i vánoční skřítci, kteří mají dohlédnout na spravedlivé rozdělení sladkostí. Ovšem pro děti. I s pohlazením bílým, hustým plnovousem. Škoda, že nejsme děti.  Až do přistání v Kangerlusuaqu let probíhal  v přátelské předvánoční náladě plné úsměvú a přání šťastných a hezkých Vánoc.  Odpolední třetí hodina  grónského času v mrazivé a temné  polární noci nás rozdělila do menších letadel směřujících na všechna obydlená místa rozsáhlého ledového ostrova.

Přestoupili jsme na malý letoun DASH 7 směřující  do hlavního města Grónska - Nuuku, kam nás zvalo mnoho našich přátel strávit s nimi grónské vánoce a přivítat Nový rok, namísto "našeho" Ilulissatu, místa daleko za severním polárním kruhem, kde jsme  obvykle tyto kouzelné svátky  trávili daleko od domova.

Cestou z letiště jsme pozorovali vkusnou, ale střídmou vánoční výzdobu.

Jakmile jsme otevřeli "náš " malý apartmánek,  vybalili část našich zavazadel,  museli jsme vyrazit na nutné nákupy  potravin do samoobsluhy.

Museli, protože žádná restaurace, ani největší a jediný hotel v Nuuku nemá na vánoční svátky a čas kolem Nového roku otevřeno.

Vozík  v samoobsluze se plnil. Cukr, mouka, pečivo i ta sůl. Vše na pečení a vaření. Dobré dánské pivo i vína  z Chile, Portugalska. Musíme mít zásoby. Pro maso jdeme další den ke známým rybářům na tržiště do Koloniálního přístavu. 

Poznáváme naše dlouholeté známé. Ledovými větry ošlehané tváře rybářů a lovců. O překot nám nabízejí své úlovky, s úsměvem i nezbytným přátelským objímáním a slovy  ichu. Tato slova jsou vždy  projevem největšího přátelství.

Naše baťohy se plní různými druhy ryb, těch "červených" i bělostným jemným masem halibuda. Nesmí chybět flákota velryby na steak a na další úpravu, "stokrát jinak". Pořádné hrstě těch nejlepších grónských krevet. A kýta pižmoně - toho podivného tvora  z dávných ledových dob, něco jako menšího bizona, v přírodě obdařeného nesmírně dlouhou a teplou chlupatou pokrývkou. Tak, ve spíži již máme snad všechno. Něco málo českého vánočního cukroví jsme si přivezli sebou. To dánské není nic moc a gróňané žádné tradiční předtím neměli.

Tak dost již nákupů! Jen nutno podotknout, že nic se neděje v "hektiku", nervozitě. V klidu  polární noci od rána až do večera. V klidu patřící k povaze gróňanů- eskymáků. S pokorou  i s malým rozechvěním očekáváme Štědrý den. Vidíme, že v rodinách také ozdobují vánoční stromky. Stromky dovezené z dánských plantáží vánočních smrčků a hlavně jedliček. I v centru města stojí veliký vánoční strom. V záři osvětlení se blýskají ozdoby, ale na stromku je i mnoho grónských vlaječek, spojených v dlouhé řetězy. Ty jsou také na stromcích v každé rodině, někde doplněné dánskými. Ta tradiční hrdost k vlasti je příkladná!

I my v našem dočasném domově přidáváme k  jedlové větvičce několik oblíbených korálkových ozdob z  Poniklé, z našich milovaných Krkonoš.

Kapr v Grónsku není na vánočním stole. Ryby jsou celoročně , často. Toho kapra  vystřídala tradiční alka, nebo husa berneška. Na zimu dobře vypasené, jako naše kachny a  husy.

Kolem třetí hodiny se postupně rozsvěcují v domácnostech světla stromků. Přiblížil se Vánoční Svatvečer. Ozdobené stoly, štědrovečerní večeře.

My v tento čas jdeme navštívit památné místo, kde  po dlouhý čas žili, šířili slovo Boží  Moravští bratři, misionáři, kteří  po nešťastné bitvě na Bíle hoře  byli nuceni opustit vlast. S vírou Jednoty bratrské, učením Jana Amose Komenského. Stojíme v pietě, mlčky.

Nad mořským zálivem skučí mrazivý vítr. I přes mráz pod minus třicet stupňů se mořští ptáci  potápějí  do hlubin moře za potravou. Do polární noci  svítí z okna bývalé misijní stanice vánoční hvězda. V modlitebně budovy  zněly také chorály Jednoty bratrské, Moravských bratří, zde vznikal kolem roku 1850 vánoční chorál Samuela Kleinschmidta: Vánoční hvězda se nám narodila. V budově, která až do současné doby se jmenuje "Nová Morava".

Zvony kostela "Našeho Spasitele" svolávají na "půlnoční", i když pobožnost začíná ve čtyři hodiny odpoledne.  Je to  jedno, přece je vskutku  Polární noc. Tajemná.  Jako zázrakem nám na nebeské báni  tančí v průhledných barevných závojích magická  polární záře.

Kostelní lavice i každé místo kolem je zaplněno .Nádherná podívaná na ženy  v krojích, kde hlavně upoutá vrchní barevný korálkový návlek.  U srdce je to hřejivá podívaná. Vždyť  korálky jsou práce krkonošských sklářů! Bohužel, je to již jen minulost.Mužská část je oblečena ve sněhobílé anoraky. Bělostný sníh patří také ke Grónsku.

Slavnostní pobožnost je vedena v grónštině. Varhaník volil na svém nástroji příjemné rejstříky, doprovázející chorály. Dojemným a očekávaným vyvrcholením sváteční pobožnosti je společně zpívaná vánoční píseň. Nejznámější na světě. "Tichá noc, svatá noc." Píseň známe  zpívanou v mnoha světových jazycích, ale jsme přesvědčení, že právě v té grónštině, eskymáčtině zní nejkrásněji. Všem nám tečou slzy po tvářích. Nestydíme se za ně.

Na závěr přichází vzájemné a hřejivé objetí se slovy: Ichu,  Juullimi...Hezké vánoce přátelé!
Volně se s našimi přáteli procházíme, naše kroky míří do budovy hudební školy, kde zase my předáváme naše dárky.  Vánoční korálkové ozdoby z Poniklé, knihy o českém umění, o české přírodě, pohledy do historie.

Sálkem školy zní české koledy, které krásně nahrála Musica Bohemica s Jardou Krčkem. Vrcholem  přátelského večera je uvedení České mše vánoční Jana Jakuba Ryby, nahrávka na DVD  v historickém  prostředí vzniku, Rožmitále.

"Hej mistře, vstaň bystře, vzhlédni na jasnost, nebe nad švarnost!."

Otevřenými okny hudebního sálu zní do svátečního ticha pod klenbu polární záře s miliardami blikajících hvězd  cituplné melodie koled, vánočních chorálů, ať již zpívané v eskymáčtině či češtině.

Cituplní a dobří lidé vždy těmto vzácným okamžikům života porozumí!
 

Alena a Jaroslav Klempířovi.